Výzdoba kostela sv. Kateřiny Alexandrijské a vojenský hřbitov 1915–1918

Během první světové války vytvořili váleční zajatci ojedinělou výmalbu kostela sv. Kateřiny.

Váleční zajatci z ruské části Polska, pod vedením malíře Vincence Klivinského, provedli v letech 1915–1916 unikátní výmalbu kostela sv. Kateřiny Alexandrijské v Milovicích. Nástěnné malby nesou znaky secese snoubené s východním lidovým uměním. Střídají se zde pravidelné geometrické dekory s expresivně pojatými florálními motivy. Ačkoliv malby neobsahují žádné prvky pravoslaví, neobvyklá barevnost vytváří dojem ortodoxního chrámu. Celkové náklady na výmalbu byly vyčísleny na 1 654 korun, zajatci pracovali pouze za stravu.

Ministerstvo kultury České republiky prohlásilo dne 16. 7. 2003 kostel sv. Kateřiny za kulturní památku.

Váleční zajatci a rakousko-uherští vojáci byli do roku 1915 pohřbíváni na civilním hřbitově v Milovicích. Z důvodu velkého nárustu úmrtí zajatců byl poblíž kamenného tábora zřízen vojenský hřbitov. Zpočátku byli zajatci pohřbíváni v rakvích do samostatných hrobů, později je bylo nutné ukládat svlečené ve vrstvách nad sebou. Těla byla na hřbitov převážena obvykle po setmění, aby nebudila rozruch u místních obyvatel. V pozdějších dobách byly z tábora vyváženy tři žebřinové fůry mrtvol denně. Milovický farář chodil každé ráno vykropit připravené šachty. Po naplnění byl hrob zasypán chlorovým vápnem a zaházen hlínou. V mimořádných případech bylo dovoleno, aby na pohřbu zahrála italská hudba. Ruští zajatci měli vlastní pěvecký sbor. Po pohřbu museli zajatci ihned vykopat novou jámu.

Po vzniku Československa byl vojenský hřbitov upravený. Dne 29. 10. 1922 byl slavnostně vysvěcen pomník zemřelých italských zajatců, jehož autory jsou architekt Jaroslav Rössler a sochař Rudolf Březa.

Dle archivních dokladů bylo na hřbitově pohřbeno 5 276 Italských, 527 ruských a 60 srbských válečných zajatců. Mezi Rusy byli počítáni příslušníci ostatních národností carské říše – Litevci, Estonci, Lotyši, Poláci a jeden Fin. Bylo zde také pochováno 323 rakousko-uherských vojáků včetně velitele kamenného tábora setníka Jana Kubeše (1871–1917) a dvou českých ošetřovatelek z lazaretu. Některé hroby jsou označeny podle víry zemřelých.

V době sovětské okupace hřbitov zpustl, přes řadu hrobů byla rozšířena cesta, vybetonovaná odstavná plocha pro tanky a postaveny budovy.

O Mezinárodní vojenský hřbitov v Milovicích se dnes stará Italská republika, která financovala jeho rozsáhlou rekonstrukci. Hřbitov, včetně nově vybudované pamětní síně s expozicí, je dnes zpřístupněný veřejnosti.