ŽIVOT V SOVĚTSKÉ POSÁDCE

1968–1991

Sovětští vojáci během vzácné chvíle odpočinku.

Sovětští vojáci prožili v ČSSR 18 až 21 měsíců ze své dvouleté prezenční služby. Brány kasáren mohli opustit pouze ze služebních důvodů. Propustky v Československu nedostávali. Důstojníci udržovali mužstvo neustále v pohybu, zaměstnané, a tudíž pod kontrolou. Veškeré osobní volno museli vojáci věnovat údržbě výstroje. Nedílnou součástí výcviku byla také snaha o indoktrinaci vojáků komunistickou propagandou.

Českoslovenští občané, kteří se setkali se sovětskými vojáky, je popisovali jako věčně hladové, špinavé a nervózní mladé kluky.

Během prvního roku služby v Sovětské armádě byli nováčci vystaveni šikaně od starších vojáků, tzv. dědovščině. Většinou musel duch (bažant) místo děda (mazáka) uklízet rajony a dělat jiné nepříjemné práce. Často se ale dědovščina zvrhla v psychický teror a brutální násilí. Někteří vojáci byli šikanou dohnání ke zběhnutí. Odhaduje se, že ze sovětských posádek v ČSSR ročně dezertovaly desítky vojáků. Jejich počet se zvýšil po sametové revoluci, kdy se pokoušeli získat politický azyl.

Důstojníci po službě debatují na sídlišti Balonka. Kolo patřilo k jejich hlavním dopravním prostředkům.

Vojáci z povolání sloužili u Střední skupiny sovětských vojsk 3 až 5 let. Manželky důstojníků byly buď v domácnosti, nebo je zaměstnávala armáda. Jejich děti navštěvovaly sovětské školy ve velkých posádkách. V Milovicích vojáci bydleli na sídlišti Balonka, v 70. letech pro ně byla vystavěna sídliště Mladá a Boží Dar. Často se o jeden byt musely dělit dvě rodiny. Vojáci z povolání a civilisté se mohli volně pohybovat i mimo území posádky.

Pravidelný vlak Moskva – Milovice a zpět překračoval hranice ČSSR jako součást expresu Slovakia.

Mezi Milovicemi a Moskvou jezdil pravidelný vlak, který přepravoval pouze sovětské cestující. Společně s nimi proudilo oběma směry nedostatkové zboží, které bylo pro odrazení celní kontroly pečlivě zabaleno do koberce poskládaného jako obálka. Do Sovětského svazu nejčastěji putoval křišťál, žvýkačky a obuv. Do Československa zase barevné televizory, vysavače a fotoaparáty. Podnikaví jedinci dokázali během krátké doby zlepšit svou hmotnou situaci a zakoupili v ČSSR starší vozidlo.

Největším snem každého sovětského důstojníka bylo pořídit si vlastí automobil značky Volha.

Víte, že…? Již od roku 1968 vycházely v Milovicích noviny Střední skupiny sovětských vojsk „Советский солдат“ (Sovětský voják).

Tzv. Kyjeváky na sídlišti Boží Dar