PODPOŘTE NÁVRAT PRAPORU ÚTOČNĚ VOZBY DO MILOVIC!

V Milovicích se za první republiky zrodilo československé tankové vojsko, tehdy nazvané jako „útočné vozba“.

Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 měla armáda nového státu jen několik pancéřových vlaků a dva obrněné automobily Lancia. Vojenské střety na Slovensku ale rychle ukázaly, že bez moderní obrněné techniky se Československo neobejde. Rozkazem Ministerstva národní obrany bylo v Milovicích dne 29. října 1919 ustanoveno Velitelství zvláštních bojových útvarů (V.Z.B.Ú.), pod které spadala veškerá obrněná technika československé armády.

První tanky zakoupila československá armáda ve Francii. Jednalo se o 7 kusů tanků Renault FT, z toho čtyři s dělovou výzbrojí, dva s kulometnou výzbrojí a jeden rádiový (model TSF). Lehké tanky Renault byly poměrně malé, jejich posádku tvořili pouze dva muži. Výzbroj tanku byl  buď kanón Puteaux SA 18 ráže 37 mm, nebo kulomet Hotchkiss ráže 8 mm (některé kusy byly později přezbrojeny na kulomety vz. 24 ráže 7,92 mm).První tank dorazil do Milovic 14. ledna 1922, kde dostal číslo 51.

Ve 20. letech se československá armáda potýkala s obrovským podfinancováním. V občanské společnosti převládal názor, že v Evropě již žádná větší válka nehrozí. Někteří politici dokonce požadovali, aby byla armáda zrušena a nahrazena systémem milic jako ve Švýcarsku. Armáda dostávala pouze nezbytné minimum prostředků. Přesto se díky velkému úsilí a improvizaci podařilo vybudovat Prapor útočné vozby, který byl 15. září 1933 povýšený na pluk.

Předání standarty Pluku útočné vozby

V československé armádě byla dodržována tradice, že každé jednotce od síly pluku (výjimečně i menší jednotce) byla propůjčena bojová zástava – prapor nebo standarta. Platilo to pro pluky, které vycházeli z původních útvarů čs. legií i pro nově vybudované jednotky. Na výrobu plukovních praporů finančně přispíval prezident, vláda, různé spolky, nebo města či obce, kde byla daná jednotka posádkou. Tyto podporovatelé pak na prapor slavnostně připínali pamětní stuhy. Obec Milovice nechala za 700 Kč vyrobit stuhu s nápisem „Nepřátel se nelekejte na množství nehleďte“.

Nově vzniklý Pluk útočné vozby z Milovic obdržel standartu od Národní rady československé dne 27. května 1934 v Českém Brodě – na pětisetleté výročí bitvy u Lipan (30. 5. 1434). V předvečer národní manifestace proběhla ve vojenském táboře v Milovicích slavnost „Přibití a zdobení standarty“ za účasti generálního inspektora československé armády generála Jana Syrového a dalších významných hostů.

Následující den se celý Pluk útočné vozby a slavnostní hosté odebrali na náměstí do Českého Brodu, kde proběhla přehlídka vojska před ministrem národní obrany Bohumírem Bradáčem, předsedou Národní rady československé dr. Bohumilem Němcem, náčelníkem hlavního štábu čs. armády generálem Ludvíkem Krejčím, francouzským generálem Louisem-Eugènem Faucherem a řadou dalších hostů.

Pluku útočné vozby během přehlídky velel plukovník Antonín Pavlík, ostatnímu vojsku velitel milovického pěchotního učiliště generál Karel Kutlvašr. Po slavnostních projevech převzal plk. Pavlík standartu z rukou ministra Bradáče a za svůj pluk složil „slib věrnosti vlajce, která bude nesena vždy  v čele pluku v dobách dobrých i zlých“. Po těchto slovech náměstím zaburácelo: „Přísaháme!“ a hudba začala hrát „Kdož jste boží bojovníci“.

Útočná vozba v době ohrožení republiky a za okupace

V době sílící hrozby ze strany nacistického Německa v polovině 30. let začalo Československo investovat obrovské finanční prostředky do obrany. Z původních 7 kusů tanků tak nakonec vyrostla brigáda útočné vozby o síle tří pluků, která měla během mobilizace v roce 1938 ve stavu téměř 350 tanků a stala se tak důležitým prvkem obrany Československé republiky. Po vyhlášení všeobecné mobilizace zaujaly jednotky útočné vozby své pozice v nástupních prostorech. Místo nepřítele však přišla Mnichovská dohoda, odstoupení pohraničí a demobilizace.

Mnoho vojáků Pluku útočné vozby 1 z Milovic se nesmířilo s okupací a bojovali proti nacistickému Německu v řadách československé zahraniční armády, nebo domácího odboje. Někteří v tomto boji padli, stejně jako jejich dlouholetý velitel – generál Antonín Pavlík. Krví tak zpečetili přísahu věrnosti republice Československé, kterou slibovali před standartou svého pluku.

Současnost

Okupaci a komunistický režim přežila standarta Pluku útočné vozby v Památníku osvobození na Vítkově, kde je uložená dodnes. Historické prapory čs. armády, všedně standarty P.Ú.V., se od roku 2007 staly nedílnou součástí  ceremoniálu udílení státních vyznamenání a pietních aktů, při kterých je nosí vojáci Hradní stráže.

Návrat praporu Pluku útočné vozby do Milovic

Muzeum vojenského prostoru v Milovicích připravuje na příští rok rozšíření své expozice o repliku slavné standarty Pluku útočné vozby – symbolu jedné z nejdůležitějších kapitol milovické historie.

Výroba standarty, včetně žerdě a stuh, je však finančně velmi náročná. Proto muzeum připravilo sadu historických pohlednic, jejichž koupí (25 Kč za kus) můžete na návrat standarty do Milovic osobně přispět.

Pohlednice jsou k dostání v Turistickém informačním centru Milovice.
Podpořte společně s námi návrat standarty Pluku útočné vozby do Milovic.

V článku byli použity texty a fotografie z výstavy Předání standarty Pluku útočné vozby od autorů Jaroslava Špitálského a Zdeňka Votavy. Výstavu můžete shlédnout v Muzeu vojenského prostoru v Milovicích.